(* 1894 – † 1965)
Vystudoval klasickou filologii, bohemistiku a indoevropeistiku na pražské filozofické fakultě. Po získání doktorátu (1921) pokračoval dva roky ve studiích v Paříži u A. Meilleta. Byl členem akademického pracoviště Slovníku jazyka českého v Praze (1929–1931). Od r. 1931 působil na brněnské filozofické fakultě. Po léta byl vedoucím katedry starověké kultury, pak slavistiky, v období 1952–1954 zastával funkci proděkana. Byl členem ČAVU, KČSN, po vzniku ČSAV byl od r. 1953 jejím členem korespondentem. Působil jako redaktor řady odborných periodik, např. LF, SPFFBU aj. Za zásluhy o vědu mu byl udělen Řád práce (1964). Byl vědecky činný na poli srovnávací jazykovědné indoevropeistiky v celé její šíři, zejména však z aspektu slavistického. Jako znalec baltských jazyků přispěl k poznání jazykových vztahů slovansko-baltských (Recherches dans le domaine du lexique balto-slave; 1934). Doménou jeho vědecké činnosti byla etymologie a zejména výklad vývoje významu slov. Vyvrcholením jeho práce v tomto vědním úseku bylo vydání rozsáhlého Etymologického slovníku jazyka českého a slovenského (1957, 1968); část vztažená k češtině byla později vydána jako Etymologický slovník jazyka českého (1997). Svá pojednání o názvosloví z oblasti zoologie a botaniky opíral o podrobné studium reálií (mj. Česká a slovenská jména rostlin, 1954). Metodologicky navazoval na své vysokoškolské učitele J. Zubatého, O. Hujera; vedle toho byl ovlivněn „francouzskou školou“ a směrem „Wörter und Sachen“. Ve svých etymologických výzkumech pokládal za primární hledisko věcné a sémantické a připouštěl často různé hláskové procesy „nepravidelné“. Stal se zakladatelem mezinárodně uznávané brněnské etymologické školy, která na jeho dílo dodnes navazuje.
L.: K. Janáček, NŘ 37, 1954, 257–262; M. Jelínek, NŘ 47, 1964, 257–266; A. Erhart, SPFFBU A 12, 1964, 7–8 (na str. 8–15 bibliografie); týž, RočUJEP 1964–68, (B.) 1969, 45–49; V. Blanár, SlR 30, 1965, 42–43; B. Havránek, NŘ 48, 1965, 248–249; F. Kopečný a A. Mátl, Sl 35, 1966, 338–339; Charisteria Venceslao Machek oblata (= Sl 63, 1994, seš. 4); Ľ. Králik, SlSl 30/1, 1995, 92–93
